Podzemí pod Provaznickým vrškem

Nejprve jsme zamířili do horního sklípku, který je s povrchem zemským propojen touto úzkou cihlovou chodbičkou. V dálce svítí moderní část nemocnice u sv. Anny.

Ve skutečnosti už jsme jednou v kamenných skípcích pod vrškem za středověkými hradbami, dávno nazývaným Provaznický (nebo prostě Provazák), jednou byli. Bylo to v roce 1999 a já a Permoník jsme tehdy celý den bloumali po Brně a čekali na kamarády ze SPJF, které mívalo nedaleko odtud na Kopečné ulici klubovnu. Byla to naše první výprava do uliček velkého města bez dozoru rodičů a hned se semlelo několik věcí. Kromě sklepů pod Provazákem, které tehdy byly volně přístupné za posledními zbouranými domy pitoreskní uličky am Annagrund, a ve kterých jsme objevili cosi jako vontskou svatyni, jsme se také prosoukali do výše položených sklepení zaniklého pavlačáku, který stával na vršku nahoře.

Málem jsme se tam tehdy s mizernou baterkou a dozvuky zrovna přečtěných knížek o Stínadlech v uších zřítili do podzemní studny (dnes protažené na povrch v nechutně moderním parčíku za Anenskými terasami) a vzápětí jsme čelilio přepadení partou výrostků, kteří by snesli srovnání s těmi nejdrsnějšími z Vontů. Příhody z města, které jsme tenkrát za jediný den nasáli, mě motivují dodnes. Ale zpět do současnosti.

Uplynulo skoro 20 let, a tak se tentokrát návštěva ve sklepech pod Provazákem nesla v docela jiném duchu. O povolení ke vstupu jsme museli požádat magistrát a následně za doprovodu ochotného Ing. Benži z Technických sítí města Brna jsme mohli za poplatek, na který jsme se složili, nahlédnout za dvojici dobře uzamčených dvířek. Po vontské svatyni tu nezbylo docela nic, zato jsme mohli obdivovat původní kamenné stěny a místy cihlové vyzdívky, rouru, která spojuje horní a spodní sklípek jakož i příjemné ticho a chlad, které jsou uprostřed města vzácností.

Celkem nás na Pekařské bylo patnáct a s focením dohromady jsme večerní prohlídkou strávili skoro hodinu a půl.

Výše umístěný sklep se šplhá mírně do kopce. Ve skále vylámaný prostor není nikterak zvláštní, snad kromě dvou maličkostí: v koutě se ukrývá ocelová roura, která spojuje sklep s nižším podlažím a ve stropě je zazděný obdélníkový otvor, který snad kdysi mohl sloužit jako spojka se sklepy nahoře na Provazáku.

Sestup do druhého sklípku, který tvořím dolní patro. Ústí do něj roura z horního sklepení.

Odvážná školačka otevírá zatuchlé dveře a před jejími zraky se skvěje ve skále vylámaná místnost.

Okolí křižovatky Pekařské a Anenské ulice je zřejmě místem s nejhustší sítí podzemních chodeb v Brně. Kromě sklepů pod nemocnicí, donedávna propojených s podzemím pod Anenskou ulicí a kdysi snad chodbicí také s podzemím pod uličkou am Annagrund, množstvím podzemních chodeb pod Pellicovou ulicí, nedalekou tramvajovou štolou nebo chodbou spojující domy na obou stranách Pekařské ulice jde ovšem hlavně o prastarou krysí štolu a tajemné kaverny pod tramvajovou zastávkou, ve kterých při propadu roku 1976 tragicky vyhasl život paní Bartošové.

Odvážná školačka ukazuje směrem, kde se o pár metrů nad její hlavou rozkládá další podzemní labyrint. Na rozdíl od ostatních dokonale nepřístupný.

Patnáct průzkumníků Druhého brna se loučí a těší na shledanou pár metrů pod zemí.